E39 Elektronika a sběrnice 4 min čtení
Na I-BUS v BMW E39 se dostanete z kufru: konektor měniče CD, převodník a co s tím jde
Nejsnazší cesta na pomalou sběrnici pětky E39 nevede k rádiu, ale do kufru: ke konektorům, které továrna nachystala pro měnič CD. Mezi vodič a počítač patří převodník, protože po lince mluví několik jednotek naráz. A pak už jde jen o to, za koho se nový modul vydá.
Jak vypadá zpráva na sběrnicích I-BUS a K-BUS, jsme rozebrali zvlášť: čtyři bajty režie, jednobajtové adresy modulů a na konci prosté XOR. Zbývá otázka, která rozhoduje o tom, jestli si to někdo zkusí: kudy se na tu linku ve voze dostat, aniž by se rozebral půl vozu.
Vodič končí v kufru, u konektoru měniče CD
Nejpřístupnější místo není u rádia. Návod k montáži modulu BlueBus, který je společný pro E38, E39 a E53, popisuje cestu do zavazadlového prostoru: sundá se podlaha kufru, tím se zpřístupní zadní přepážka, tedy plech mezi kufrem a kabinou. Zhruba uprostřed, v úrovni mezi předními sedadly, je v ní spodní výřez a v něm konektory měniče CD, jeden pro zvuk a jeden pro napájení. Vytáhnou se opatrně, případně s mírným tlakem zezhora na plastový díl.
Důvod, proč zrovna tady, plyne z rozdělení sběrnic. Měnič CD je jednotka na I-BUS a má na něm pevnou adresu 0x18. Kabeláž k němu je proto hotovým přípojným bodem, na kterém je sběrnice, zvuk i napájení pohromadě.
První věc, kterou je potřeba ověřit, je ročník. Výrobce modulu upozorňuje, že vozy vyrobené před rokem 1998 můžou mít kabeláž pro měnič na sběrnici M-Bus místo I-BUS, a pak nic z toho bez dalších úprav fungovat nebude. U E39 to není okrajový případ: podle anglické Wikipedie se pátá řada v téhle generaci vyráběla od roku 1996, takže první dva ročníky spadají přesně do tohohle rozmezí.
Uvedený postup je převzatý z návodu výrobce, ne z vlastní montáže. Rozsah demontáže se navíc liší podle karoserie: kombi Touring má v témže návodu vlastní oddíl.
Mezi vodičem a počítačem musí být převodník
Na sběrnici se nedá připojit obyčejný sériový port. Data sice jezdí ve stejném tvaru, jaký zná každý mikrořadič, tedy 9 600 Bd se sudou paritou, jenže po lince mluví několik jednotek naráz a úrovně napětí jsou jiné. Roli tlumočníka hraje samostatný obvod.
BlueBus k tomu podle technického popisu výrobce používá obvod Melexis TH3122.4, který je označený přímo jako převodník pro I-BUS a má hardwarovou detekci a prevenci kolizí. To dává smysl u linky, kterou sdílí několik jednotek najednou: kdyby dvě začaly mluvit naráz, obě zprávy se znehodnotí. Firmware si navíc po odeslání čte vlastní bajty zpět a když se nevrátí, rámec pošle znovu.
Druhá cesta je počítač místo mikrořadiče. Projekt node-bmw-client běží na Raspberry Pi a jeho autor v popisu uvádí, že vůz připojuje přes adaptéry na I-BUS a K-BUS od Rolfa Reslera. Princip je týž, jen je celý stroj o řád větší.
Nový modul se musí za někoho vydat
Adresy modulů jsou pevné a za běhu se nepřidělují. Kdo na sběrnici chce mluvit tak, aby mu ostatní rozuměli, musí si vzít adresu, kterou ostatní jednotky znají. BlueBus si proto bere právě adresu měniče CD; komentář ve zdrojovém kódu k tomu říká prostou věc, že skutečný měnič ve voze s tímhle modulem nikdy nebude, takže je adresa volná.
Od té chvíle je z rádia vidět běžný měnič. Modul se ohlásí přihlašovací zprávou, odpovídá na dotazy po stavu a přijímá povely k přehrávání, pauze, přeskočení stopy nebo náhodnému pořadí. Tlačítka na volantu a na rádiu zůstávají tovární, protože vůz o žádné změně neví.
Odtud plyne i první podmínka, kterou musí vůz splnit: hlavní jednotka musí měnič CD umět. Výrobce uvádí podporu pro tovární rádia i pro navigační systém a jmenovitě pro palubní monitor, displej MID a rádio CD53.
Co s tím obě strany dokážou
BlueBus je hotový výrobek: bezdrátové přehrávání s kodekem AAC, jméno interpreta a skladby na tovární obrazovce, hlasitý odposlech přes tovární mikrofon, jméno volajícího na displeji, ovládání hovoru tlačítky vozu a podpora hlasového asistenta telefonu. K tomu emulace továrního telefonu, čtení teplot z palubního počítače, srovnání hodin podle času z navigace a komfortní drobnosti jako zamykání dveří podle rychlosti nebo blikání jedním klepnutím. Uvnitř je mikrořadič PIC24, bluetoothový modul BM83, převodník PCM5122 a kodér S/PDIF. Cena na stránkách výrobce byla k 31. červenci 2026 199 dolarů.
node-bmw-client míří jinam. Kromě měniče CD emuluje i displej MID, palubní monitor a ovladač zvukového procesoru, takže se do vozu vloudí hned jako několik jednotek. Umí rozsvěcet obrysová a potkávací světla podle polohy Slunce spočítané ze zeměpisných souřadnic, dělá komfortní blikání po vzoru novějších BMW, jen na pět bliknutí místo tří, posílá do přístrojovky uvítací hlášku i názvy přehrávaných skladeb a přes webové rozhraní ovládá okna, zámky, světelný modul a zvukový procesor.
Kde to začíná být nepříjemné
Ovládat okna a zámky ze skriptu znamená posílat zprávy modulům, které dělají i jiné věci. Autor node-bmw-clientu si s tím hlavu nedělá a napsal to do popisu projektu sám: varuje, že projekt může ublížit, že zaseknutý karosářský modul znamená nefunkční zámky a okna, a že jeho software si dokáže povídat s airbagovou jednotkou. Dodává, že hlavní větev projektu pravidelně rozbíjí a že je nejspíš lepší brát ho jako referenci než ho použít.
To není povinné čtení pro odstrašení, ale docela přesný popis rizika. Airbagová jednotka je na K-BUS a hromadné zprávy mezi oběma sítěmi přeposílá přístrojovka, takže „jsem jen na I-BUS“ není záruka izolace. Kdo si chce jen číst, ať nevysílá; do té chvíle je zásah do vozu nulový.
Zbytek jsou obyčejné podmínky retrofitu. Hlasitý odposlech potřebuje tovární mikrofon a příslušný adaptér, který výrobce prodává zvlášť. Vozy s kabeláží pro M-Bus si vyžádají další práci. A kdo v kufru měnič CD opravdu má, musí se rozhodnout, kdo z těch dvou si adresu 0x18 nechá.