E34 Historie a zajímavosti aktualizováno 10. 8. 2026 3 min čtení
Pařížská honička s BMW 535i v Roninu dodnes patří k měřítkům žánru
BMW 535i v Roninu neprchá před supersportem, ale před Peugeotem 406. Skutečná rychlost, závodní jezdci a promyšlené kaskadérské vozy udělaly z pařížské scény jednu z nejuznávanějších filmových honiček.

Když se v Roninu rozjede závěrečná honička pařížskými ulicemi, proti sobě stojí BMW řady 5 E34 a Peugeot 406. Ve filmu z roku 1998, který režíroval John Frankenheimer, ujíždí v BMW Deirdre za volantem a vedle ní sedí Seamus; pronásleduje je Sam v podání Roberta De Nira za volantem Peugeotu 406. Pro diváka je to hlavně souboj dvou běžných sedanů své doby. Pro štáb to byla mimořádně technická akce s vlastními vozy, závodními jezdci a kamerami těsně nad vozovkou.
Čtyři vozy BMW 535i a jedna filmová identita
Produkce pro pařížskou scénu koupila čtyři BMW 535i a pět Peugeotů 406. Tento počet uvádí jak filmový přehled ve Wikipedii, tak Driven Car Guide. Jedno BMW i jeden Peugeot štáb rozpůlil, vložil do nich herce a nechal je táhnout Mercedesem-Benz 500 E. Kamera tak mohla snímat obličej i interiér, aniž by herec zároveň řídil vůz v provozu.
Štáb použil také pravostranné verze vozů. Kaskadér řídil vpravo, zatímco vlevo zůstal pro herce falešný volant. Podle Driven Car Guide za volantem těchto verzí seděl bývalý jezdec formule 1 Jean-Pierre Jarier. Wikipedie uvádí také dva výkonné řidiče, Jean-Claudea Lagnieze a Michela Neugartena; herci před natáčením absolvovali školu sportovní jízdy.
Právě tady začíná známý zmatek kolem označení BMW. Sériové 535i E34 pohání řadový šestiválec s výkonem 155 kW, tedy jiný motor než v ostrém M5. Produkce doloženě použila 535i označená odznakem M5. CAR Magazine vůz vede jako 535i E34, ale upozorňuje, že některé záběry ukazují M5 nebo auto, které jako M5 vypadá; Driven Car Guide píše přímo o 535i s odznakem M5. Databáze IMCDb vede filmové auto jako BMW 535i E34 z roku 1991, jde ale hlavně o uživatelskou diskusi, jejíž závěry si odporují. Skutečnou M5 v několika záběrech některé zdroje připouštějí, přesný poměr ale produkční dokumenty spolehlivě nedokládají.
Rychlost, která se nepředstírala
Frankenheimer se vyhýbal zvláštním efektům a akční scény si předem rozkresloval. Podle Wikipedie vozy s herci řídil Jarier a další profesionální jezdci rychlostí až 100 mil za hodinu. Závěrečná honička měla 300 kaskadérských řidičů; Driven Car Guide jejich počet uvádí jako více než 300. Pro snímání provozu posloužilo několik Porsche 911 upravených na kamerová auta: měly sejmuté přední kapoty a kamery v předním zavazadlovém prostoru.
Stejně důležité bylo tempo záznamu. Driven Car Guide píše, že Frankenheimer trval na natáčení většiny honiček rychlostí 24 snímků za sekundu, místo aby nižší frekvencí a následným zrychlením vytvářel dojem vyšší rychlosti. Filmový přehled ve Wikipedii doplňuje výrok kameramana Roberta Fraisseho, podle něhož se jen občas natáčelo rychlostí 21 nebo 22 snímků za sekundu. Oba údaje si neodporují: první mluví o většině záběrů, druhý připouští výjimky.
Zvuk není dodatečná kulisa. Zvukař Mike Le Mare podle Wikipedie zaznamenal všechna filmová auta na závodním okruhu a jejich zvuk potom smíchal v postprodukci. Goodwood si všímá, že první čtyři minuty honičky nemají hudbu; napětí proto nesou pneumatiky a motory. I to vysvětluje, proč se obraz, pohyb a zvuk nepřetlačují.
Proč se Ronin stále měří s nejlepšími
Frankenheimer natáčel hlavní akci i po skončení práce hlavního štábu dalších 30 dní. Pařížské pasáže vznikaly mimo jiné v La Défense a u Pont du Garigliano; dálniční část proti směru provozu se podle Wikipedie pořizovala čtyři hodiny na uzavřené silnici. To jsou konkrétní důvody, proč honička nepůsobí jako sled izolovaných detailů, ale jako cesta prostorem.
Goodwood vidí její sílu v obyčejných autech, v čitelné akci a v tom, že pohyb nepůsobí bez námahy. Peugeot s předním pohonem v jeho popisu bojuje o přilnavost, kdežto BMW využívá zadní pohon. Filmový přehled zároveň zaznamenává, že roninské honičky zařadila řada médií mezi nejlepší filmové. Není to tedy jen kult E34: přesvědčivost vznikla z praktické práce štábu, ze skutečných řidičů a z ochoty nechat auta znít a jet bez obvyklé filmové zkratky.
Zdroje
- Wikipedia – Ronin: produkční údaje, lokace, kaskadérské vozy, řidiči, kamery a zvuk.
- IMCDb – 1991 BMW 535i E34 v Roninu: katalogové určení vozu a uživatelský spor o M5.
- Goodwood GRR: směr honičky, rozbor práce se zvukem, každodenními vozy a čitelností akce.
- CAR Magazine: zařazení BMW 535i E34 a upozornění na záběry s M5.
- Driven Car Guide: čtyři BMW, pět Peugeotů, Jarier, kamerová Porsche a frekvence natáčení.