Dvanáctiválcové 750i řady E32 spustilo dobrovolný strop 250 km/h německých značek

Když BMW v létě 1987 přidalo do sedmičky E32 vrcholné 750i, dostalo tempo, které se nikde neprojelo naplno. Vůz uměl jet rychleji, než ho pustila elektronika: zastavila ho na 250 km/h. Nebyla to hranice motoru ani karoserie, ale číslo dohodnuté mezi značkami. Přesnou rychlost, které by dvanáctiválec dosáhl bez omezovače, prameny neuvádějí; říkají jen, že by šla výš.

Motor, který si o omezovač řekl sám

Pod kapotou 750i seděl dvanáctiválec M70: pětilitrový vidlicový motor o objemu 4 988 cm³ a výkonu 220 kW, tedy 300 koní. Byl to první poválečný německý dvanáctiválec do osobního vozu a stejný motor u Mercedesu (typ M120) přišel podle anglické Wikipedie o čtyři roky později. Konstrukčně M70 odpovídá dvěma zabudovaným šestiválcům: má dvě samostatné řídicí jednotky Motronic 1.3, po jedné na každou řadu válců, a plyn řídí elektronicky, ne lankem.

Právě tenhle výkon dělal z omezovače smysluplnou věc. Šestiválcové verze na něj nedosáhly: 730i se šestiválcem M30 jel podle německé Wikipedie 220 km/h a silnější 735i 230 km/h, obojí pod stropem. Až dvanáctiválec se o mez opřel, a tak byl 750i jediný vůz řady, kterému software rychlost skutečně krátil.

Dohoda, o které se prameny úplně neshodnou

Anglická Wikipedie píše u E32 jednu větu, ze které tenhle článek vychází: 750i bylo první vůz, který se podřídil gentlemanské dohodě německých výrobců o omezení nejvyšší rychlosti na 250 km/h. Německá Wikipedie tutéž věc popisuje úžeji: v roce, kdy 750i přišlo na trh, se BMW dohodlo s Mercedesem-Benz na dobrovolném sebeomezení právě na tuhle rychlost.

Rozdíl je v okruhu značek. Jeden pramen mluví o dohodě mezi dvěma automobilkami, druhý o úmluvě celého německého odvětví. Rozhodnout mezi nimi z těch dvou hesel nejde a dopisovat další jména by bylo hádání. V čem se prameny shodnou, je rok 1987 a samotné číslo. Pro vůz je podstatné obojí: byl u toho, když strop vznikl, a dostal ho jako první.

Strop dopadl jen na silné motory

Že 250 km/h nebyla mez techniky, ale dohodnutá hranice, je vidět na tom, jak nestejně strop dopadal. Slabší vozy si na něj nesáhly a jely svou přirozenou nejvyšší rychlostí. Naopak později přišlé osmiválcové 740i s motorem M60 mělo podle anglické Wikipedie elektronicky omezenou rychlost na 240 km/h, tedy ještě o deset pod dvanáctiválcem. Každý model tak dostal vlastní elektronickou mez a 250 km/h byl strop, přes který se nešlo.

Netýkalo se to jen sedmičky. Totéž sebeomezení leželo na celé tehdejší nabídce značky, takže do stejné hranice narazily i nejrychlejší vozy souběžné pětky E34 – ostrá M5 nejel o nic výš než luxusní dvanáctiválec, ačkoli by na to měl. Strop nebyl vlastností jednoho vozu, ale pravidlem, které platilo napříč modely.

Číslo z jednacího stolu, ne ze zkušební dráhy

Tím se 250 km/h liší od běžných technických údajů. Rychlost, kterou vůz ujede, obvykle vychází z výkonu, převodů a odporu vzduchu; tahle vyšla z dohody. Proto je kulatá a proto sedí v řídicí jednotce, ne v převodovce nebo tvaru karoserie. Kdo dnes u starého BMW té doby narazí na mez přesně na téhle hodnotě, nekouká na strop techniky, ale na stopu po úmluvě, kterou tenhle vůz otevřel.

Zdroje

• heslo BMW E32 na anglické Wikipedii
• heslo BMW E32 na německé Wikipedii
• heslo BMW M70 na anglické Wikipedii

Podklady jsou cizojazyčné; redakce je přeložila a přeformulovala. Rok, hodnoty výkonu i jednotlivé nejvyšší rychlosti pocházejí z uvedených hesel, ne z vlastního měření.