E34 Motory a převodovky aktualizováno 31. 7. 2026 3 min čtení
M5 z E34 měla dva různé motory S38. Liší se objemem, výkonem i zapalováním
Pod označením M5 se u generace E34 prodávaly dva různé motory. Starší S38B36 měl 3 535 cm³ a 232 kW, pozdější S38B38 3 795 cm³ a 250 kW; mezi nimi se změnilo vrtání, zdvih, kompresní poměr i zapalování. V tom, kolik vozů celkem vzniklo, se přitom BMW a Wikipedie rozcházejí.
Když se dnes prodává M5 generace E34, stojí v inzerátu obvykle jen „M5“. Jenže pod tím označením se za sedm let výroby prodávaly dva motory, které mají společný jen kód řady. Rozdíl je 260 cm³ zdvihového objemu, 18 kW a kus techniky, který se u opravy pozná hned.
Tabulka, která o všem rozhoduje
Motor S38 vznikl v roce 1984 jako nástupce M88 a podle anglické Wikipedie se dělí na tři verze. První, S38B35, do E34 nikdy nepřišla – jezdila v M5 generace E28 a v M6. Pátá řada dostala zbylé dvě:
| verze | objem | výkon | točivý moment | roky |
|---|---|---|---|---|
| S38B36 | 3 535 cm³ | 232 kW při 6 900/min | 360 N·m při 4 750/min | 1989–1993 |
| S38B38 | 3 795 cm³ | 250 kW při 6 900/min | 400 N·m při 4 750/min | 1991–1995 |
V dobových materiálech BMW se tytéž motory uvádějí jako 315, respektive 340 koní. Zásadní je poslední sloupec: menší motor se podle Wikipedie montoval do E34 M5 v letech 1988 až 1992 celosvětově a do roku 1993 pro Kanadu a Spojené státy, kdežto větší jen pro evropskou specifikaci. Do Severní Ameriky se tedy oficiálně nikdy nedostal.
Co se na konci roku 1991 uvnitř změnilo
Objem narostl obojím způsobem najednou. Vrtání se zvětšilo z 93,4 na 94,6 mm a zdvih z 86 na 90 mm; obě čísla shodně uvádí Wikipedie i vlastní text BMW M o M5 generace E34. Kompresní poměr stoupl z 10 : 1 na 10,5 : 1.
Podstatnější je ale to, co se změnilo kolem motoru. Wikipedie u S38B38 vyjmenovává novější řídicí jednotku Motronic 3.3, zapalování s cívkou na každé svíčce, dvouhmotový setrvačník, výfukové svody z inconelu, větší sací i výfukové ventily, lehčí písty a škrticí klapky zvětšené o 4 mm na 50 mm. Pro majitele to znamená, že si dva vozy se stejným štítkem na víku kufru nevymění skoro nic z toho, co se na motoru běžně opravuje.
Rezonanční sání drží moment dole
Každý válec má vlastní škrticí klapku, což je u závodního původu motoru očekávatelné. Zajímavější je opačná starost: jak takovému motoru dodat sílu při nízkých otáčkách. BMW M popisuje, že se k tomu použilo sání s rezonančním plněním, tedy proměnná délka sacích trubic řízená podle otáček a zatížení. Výsledkem je podle BMW maximum 360 N·m při 4 750/min, z něhož je nejméně 80 % k dispozici už od 2 900/min.
Výfuk převzalo BMW podle téhož textu v upravené podobě z dvanáctiválce modelu 750i.
Skládalo se to v Garchingu, z velké části ručně
Podle Wikipedie začínala výroba každé M5 nalakovanou karoserií běžné E34 v Dingolfingu. Skořepiny se pak vozily do BMW M v Garchingu, kde vůz vznikal ručně po dobu zhruba dvou týdnů. BMW to potvrzuje ve vlastním článku o M5 Touring: pro kombi neexistovala výrobní linka, montovalo se v Garchingu a „z velké části ručně“.
Kombi vzniklo 891 kusů a shodují se na tom oba zdroje. Wikipedie je navíc označuje za poslední ručně stavěný vůz značky M.
Facelift v polovině roku 1994
Poslední úprava přinesla podle BMW šestistupňovou ruční převodovku, osmnáctipalcová kola s rovnoběžnými paprsky, větší brzdy a upravený podvozek s řízeným tlumením. Wikipedie k převodovce doplňuje typ: Getrag 420G, tedy tentýž kus, který dostala osmiválcová 540i.
Brzdy stojí za zmínku zvlášť. BMW popisuje kompozitní soustavu, u níž je třecí prstenec kotouče uložen v radiálních kluzných uloženích, a uvádí, že to tehdy v sériové výrobě neměl nikdo jiný.
Kolik jich je: 11 989, nebo 12 254?
Tady se zdroje rozcházejí a rozdíl není zanedbatelný. BMW M ve svém textu píše, že celkem vzniklo 11 989 vozů. Wikipedie uvádí 12 254 a rozepisuje to na 8 344 kusů s objemem 3,6 l a 3 910 kusů s 3,8 l; ten součet sedí. Který údaj platí, se z dostupných zdrojů rozhodnout nedá – žádný z nich neuvádí, k jakému datu se počítá ani jestli zahrnuje jihoafrickou montáž. Uvádíme proto obě čísla.
Čím se M5 liší od ostatních E34
Zvenčí velmi málo. Podle BMW seděla M5 jen o 20 mm níž než běžné verze; Wikipedie k tomu přidává vlastní nárazníky a prahové lišty, kvůli kterým se součinitel odporu vzduchu zhoršil z 0,30 na 0,32.
Nejvýraznějším poznávacím znakem starších kusů jsou kola. Sedmnáctipalcová kola byla tehdy velká a uvnitř ráfku měla kryty odlité z hořčíku ve tvaru turbínových lopatek; podle BMW zvyšovaly proudění vzduchu v ráfku zhruba o čtvrtinu a chladily tak brzdy. Od května 1994 je podle Wikipedie nahradila osmnáctipalcová kola bez krytu.
M5 tak není jediná E34, u které se vyplatí vědět, co přesně stojí na dvoře: podobně na tom je i 525iX s pohonem všech kol, která má vlastní přední nápravu i jiný druh řízení. U M5 je ale ta hranice ostřejší, protože obě verze se prodávaly pod týmž jménem. Podle nás je proto první otázka na prodávajícího vždycky stejná: který ze dvou motorů v tom voze je.