BMW Elektronika a sběrnice 5 min čtení
Chip do řídicí jednotky M60 je výměna paměti. Návod ukazuje, kde se to zadře
Osmiválec M60 se ladí výměnou paměti v řídicí jednotce motoru: jednotka musí ven z vozu a rozebrat se až na desku. Britský návod vede celým rozebráním jednotky a u dvou míst říká, kde se postup zastaví: u svazku vodičů pod deskou a u plechových spon, které se při prvním otevření ohnou.
Úprava softwaru u osmiválců M60 z první poloviny devadesátých let znamená sáhnout dovnitř řídicí jednotky motoru. Program leží v paměti, která je zasunutá v patici na desce plošných spojů, takže se podle návodu, ze kterého tenhle text vychází, nenahrává, ale vyměňuje: jednotka musí ven z auta a rozebrat se až na desku.

O jaké motory a jednotky jde
M60 je devadesátistupňový osmiválec s hliníkovým blokem i hlavami, vyráběný mezi roky 1992 a 1996. Zapalování i vstřikování řídí Bosch Motronic 3.3, každý válec má vlastní cívku na svíčce a soustava má snímače klepání. Verze M60B30 má 2 997 cm³ a 160 kW (218 koní) při 5 800 otáčkách, verze M60B40 3 982 cm³ a 210 kW (286 koní) při týchž otáčkách. Je to tentýž motor, kolem kterého vyrostla pověst kvůli vrstvě Nikasil poškozované sírou v benzinu.
Do pětkové řady E34 se osmiválce dostaly jako 530i a 540i. Firemní přehled generací od BMW klade obojí do roku 1992, Wikipedie uvádí u 540i až rok 1993; rozdíl ani jeden zdroj nevysvětluje. Ve stejné době se týž motor montoval do sedmičky E32 jako 730i a 740i, do E31 840i a pak do rané E38.
Návod je psaný pro sedmičku, ne pro pětku
Postup, ze kterého tenhle text vychází, sepsal britský autor stránek Timm's BMW Repairs a je psaný pro E31 840i, E32 730i a 740i a rané E38. Sám v úvodu uvádí, že platí pro jednotky s číslem 0261 200 404 a 0261 203 484 a že ostatní jednotky jsou sice podobné, ale mohou se v drobnostech lišit; starší kusy mají desku jen jednu, tahle dvě. Co se montovalo do E34, návod neříká, takže se to musí ověřit na konkrétním voze.
Než se jednotka vyndá
Jednotka sedí na osmiválci nejblíž čelnímu sklu. Autor doporučuje odpojit baterii a nechat vůz deset minut stát, a je to opatření, které si zaslouží víc než jednu větu: jednotka má trvale napájený přívod, takže konektor upuštěný na kov znamená podle něj ohňostroj. Konektor se sundává nadzvednutím západky a vytažením dopředu, sklápí se dozadu, takže se vodiče nesmějí ohýbat víc, než je nutné. Dvě plechové spony se vytáhnou kleštěmi, jsou tuhé. Pak se jednotka posune dopředu a vyjme.
Nářadí toho není moc: sada Torx, ze které se prakticky použijí dvě velikosti, kleště a dva ploché šroubováky. Pracovat se má na obyčejném dřevěném stole, ne na plastovém, protože plast statický náboj neodvede.
Kde se to zadře
Horní kryt drží šrouby Torx, spodní čtyři velké a tři malé. Skříň k sobě navíc drží ohýbané plechové spony. Při prvním otevření se ohnou; když už jednotka jednou rozebraná byla, třeba při aktualizaci softwaru v autorizovaném servisu, spony prostě spadnou. Do původního stavu se nevrátí, a to je první nevratná věc, kterou úprava stojí.
Druhé místo se hůř pozná. Po vyšroubování šroubu desky, stlačení plastové západky a rozevření zadních sloupků se deska nadzvedne, a nevyjede. Autor popisuje, že mu dlouho trvalo, než přišel na příčinu: pod deskou musí být narovnaný svazek vodičů. Rovný do posledního vodiče být nemusí, ale dokud leží přes sebe, deska se nepohne. Teprve pak se dá horní deska posunout dozadu a odklopit od konektoru.
Vlastní výměna paměti
Paměť je pod tenkým plastovým krytem, který se sundá zaháknutím malého plochého šroubováku do dvou drážek na delších stranách. Stará paměť se vypačuje šroubovákem po kouskách střídavě z obou konců a musí jít nahoru pokud možno rovně, protože nakloněná páka ohne nožičky. Vyjmutá paměť patří na antistatickou pěnu, ve které přišla ta nová.
Nová paměť má na jednom konci zářez a musí se osadit stejně otočená jako stará. Návod na to upozorňuje zvlášť. Před nasazením se má člověk druhou rukou dotknout jednotky, aby byl na stejném potenciálu jako ona i jako nová paměť. Nožičky se nejdřív srovnají nad patici z jedné delší strany, pak se sklopí druhá strana a teprve potom se paměť zatlačí. Tlačit se má lehce: odpor znamená, že některá nožička v patici není a ohne se. Ohnutou lze podle návodu narovnat kleštěmi s hladkými čelistmi, materiál několik ohnutí vydrží.
Co si vůz vyžádá navíc a co tím ztratí
Software je zboží: autor koupil sadu BBR StarChip a uvádí za ni tehdejších zhruba 150 liber. Než se baterie odpojí, hodí se zapsat si kód rádia, protože po připojení ho autorádio bude chtít. Při skládání zpátky se nesmějí vynechat ty dvě plechové spony zvenčí: přitlačují jednotku k plechu schránky v motorovém prostoru a odvádějí z ní teplo. Víko skříně musí být zpátky také, jinak nefunguje proudění vzduchu.
Ztrácejí se přizpůsobené hodnoty, které si jednotka za provozu uložila. Autor popisuje, že po nastartování motor pomalu hledal volnoběh kolem 500 otáček s vypnutou klimatizací a 600 se zapnutou a při zařazení stupně mu jednou zhasl; po dalším startu už ne. Doporučuje jezdit chvíli různě, mírně i naplno, aby si jednotka nastavení dohledala. Při první ostré jízdě mu automat v režimu E nepodřadil ze čtvrtého stupně při 85 mílích za hodinu (137 km/h); po objetí kruhového objezdu to bylo v pořádku a znovu se to neopakovalo.
Co se změnilo a čemu autor sám nevěřil
Řazení se podle něj oproti původnímu stavu mírně zdrželo a v režimu S chodí až na červené pole otáčkoměru. U spotřeby si jeho text odporuje sám se sebou, a ten rozpor sám vyřešil. Palubní počítač hned po výměně ukazoval o zhruba 3 míle na galon lepší hodnotu, 30 místo 27, načež autor napsal, že tomu nevěří. V dovětku připsaném po 40 000 mílích, tedy asi 64 000 km, uvádí, že zlepšení skutečné bylo a že na trase Hampshire–Bristol a zpět jezdí kolem 31 mil na galon, naposledy 32,4. Autor jednotky soustavy SI neuvádí; při britském galonu, se kterým u britského zdroje počítáme, vychází 27 mil na galon zhruba na 10,5 l/100 km, 31 mil na 9,1 l/100 km a 32,4 na 8,7 l/100 km.
Co se za paměti skrývá dál
Rozebraná jednotka se otevírá i z jiného důvodu než kvůli chipu. Na téže desce sedí pod dlouhým chladičem osm výkonových tranzistorů, po jednom na každou zapalovací cívku. Když jeden odejde, jednotka přestane spouštět příslušný vstřikovač a válec vypadne z provozu; poznat se to dá podle jedné hnědé a mokré svíčky mezi sedmi bílými. Týž autor popisuje výměnu tranzistoru v samostatném návodu a jako náhradu uvádí typ TIP162. Kdo se tedy jednotkou prokouše kvůli paměti, dostane se přitom i k místu, které u těchhle motorů bývá skutečnou závadou.
Zdroje
- Timm's BMW Repairs: postup výměny paměti v řídicí jednotce osmiválce M60
- Timm's BMW Repairs: oprava řídicí jednotky při výpadku jednoho válce
- Wikipedie: BMW M60 – objemy, výkony, ročníky a vozy, do kterých se motor montoval
- BMW Group PressClub: přehled generací pětkové řady
Návody na stránkách Timm's BMW Repairs jsou v angličtině; postup je tu převyprávěný vlastními slovy, ne přeložený.