Bubínek v zadním kotouči E34 je ruční brzda, která se sama neseřídí

Buben schovaný v kotouči

U E34 s kotoučovými brzdami vzadu vypadá zadní brzda zvenku obyčejně: třmen, destičky, kotouč. Ruční brzda s ní ale nemá společného nic. Podle dílenské příručky pro řady E30, E28 a E34 ji obstarává dvojice čelistí uložená uvnitř střední části zadního kotouče, tedy v hrnci, kterým kotouč dosedá na náboj. Ten hrnec je zároveň brzdový buben. Táhne za čelisti dvojice lanek, jedno na každé zadní kolo.

Rozdíl proti nožní brzdě není jen v konstrukci. Příručka u téhle soustavy výslovně upozorňuje, že se nedostavuje sama: vůle mezi čelistmi a bubnem s opotřebením roste a nikdo ji nesrovná. U vozů, které mají vzadu bubnovou provozní brzdu, je ruční brzda naopak její součástí a seřizuje se sama. Stejný mechanismus jako pětka má i sedmá řada E32 téže doby; katalog dílů jí přiděluje tytéž čelisti i tutéž rozpěrku.

Ne každá E34 měla vzadu kotouč

Táž příručka tvrdí, že E34 má kotoučové brzdy vpředu i vzadu, na rozdíl od starších E30 a E28, u kterých se vzadu potkají bubny i kotouče. Katalog dílů to nepotvrzuje. Pro 518i s motorem M40 v něm stojí samostatná skupina se zadním bubnem: buben o průměru 250 mm, u brzdového válečku katalog uvádí D=23,81. Číslo toho bubnu, 34 21 1 158 559, vede druhý katalog u E34 od dubna 1989 do května 1994, předtím u řad E12 a E28.

Příručka přitom 518i pokrývá, u ročníků 1990 a 1991. Který z pramenů platí pro konkrétní vůz, z nich rozhodnout nejde; rozhodne pohled pod zadní kolo. A rozhodnout se to musí, protože na bubnovém voze se ruční brzda seřizuje sama a na kotoučovém ne. Na opačném konci nabídky stojí 540i, které katalog přiděluje tlustší kotouč a jiný třmen.

Osm cvaknutí je mez

Diagnóza trvá podle příručky pár vteřin: pomalu zatáhnout páku a počítat cvaknutí. Když jde páka výš než na osmé, patří brzda seřídit. Tabulka údajů v téže příručce uvádí zdvih páky 5 až 8 cvaknutí.

Vlastní postup má dvě části a pořadí se prohodit nedá. Nejdřív čelisti: ještě na zemi se povolí jeden šroub kola na každém zadním kole, pak se vůz zvedne a postaví na podpěrné stojany – pod vozem, který drží jen zvedák, se nepracuje. Povolený šroub se vyšroubuje a kolem se otáčí tak dlouho, dokud není v otvoru po něm vidět hvězdice seřizovacího šroubu; příručka k tomu doporučuje svítilnu.

Otáčení hvězdice po směru hodinových ručiček čelisti rozpíná, proti směru je stahuje. Rozepnou se, dokud se nedotknou bubnu, a pak se povolí o tři až čtyři zuby, aby se kolo volně točilo. Druhá část jsou lanka: třikrát zatáhnout ruční brzdu, aby se usadila, vytáhnout páku na páté cvaknutí a stejnoměrně dotahovat obě stavěcí matice u páky, dokud se čelisti bubnu nedotknou. Odpor musí být na obou kolech stejný a po povolení páky se obě musí volně točit.

Utahovací moment šroubů kol příručka v kapitole o brzdách nevypisuje, odkazuje na svoji kapitolu o údržbě. Tady ho proto neuvádíme; patří vzít z dílenské dokumentace k vozu.

Když hvězdice nejde otočit

S tím, že seřizovací šroub zarezne, příručka počítá: když jde ztuha, sundá se kolo i kotouč, mechanismus se promaže a zkusí se to znovu. Táž hvězdice se přitom hodí i na opačný problém. Když zadní kotouč drží na náboji rzí a nechce dolů, prostrčí se tenký plochý šroubovák otvorem v přírubě náboje a čelisti se hvězdicí stáhnou, aby kotouč pustil.

Obložení, na které dává pramen dvě různé meze

Obložení čelistí má podle příručky vydržet život vozu. Zkracuje ho špatné seřízení a brzdění ruční brzdou za jízdy. Kdy je vyměnit, ale tentýž pramen říká na dvou místech jinak: v tabulce údajů stojí minimální tloušťka obložení ruční brzdy 1,5 mm, kdežto text kapitoly píše, že žádná minimální tloušťka předepsaná není a že 1,5 mm je jen orientační pravidlo. Brát to jako předpis by tvrdilo víc, než na co má pramen nárok.

Prohlídka je stejně jednoduchá jako seřízení, jen o kotouč navíc: po jeho sejmutí jsou čelisti, pružiny, rozpěrka i vnitřek bubnu vidět naráz. Příručka radí pracovat po jedné straně, aby druhá zůstala jako předloha při skládání zpět.

Díly, které katalog vede přes tři desítky let

Sada čelistí má v katalogu jediné číslo na celý vůz, 34 41 6 761 294, a množství jedna. RealOEM ji vede u deseti řad: E23, E24, E28, E31, E32, E34, E36, E38, Z3 a Z8. Řada náhrad za ní sahá až k číslu 34 41 1 100 567, které katalog vede od prosince 1968. Popisy se u těch starších čísel střídají mezi „brake shoe“ a „brake shoe asbestos-free“ tak, že z nich datum přechodu na bezazbestové obložení nevyjde.

Rozpěrka mezi čelistmi je na tom podobně. Číslo 34 41 6 868 624 stojí u šestnácti řad, od modelu 2500 přes E12, E28, E34 a E32 až po Z8. Seřizovací šroub, který katalog u E34 vede pod 34 41 1 163 400, přestala továrna dodávat v červenci 2014; nahradilo ho číslo 34 41 6 851 437, které týž katalog vede i u řad E60, E90 a u M2 řady F87. K tomu sada pružin 34 41 0 304 724 a dvě lanka 34 41 1 162 005.

Že katalog díl u řady vede, ale neznamená ověřenou montáž na konkrétní vůz. Rozhoduje výbava, trh a často měsíc výroby: u sady čelistí katalog rozlišuje ještě národní verzi pro Velkou Británii, byť pod týmž číslem. Díl se proto ověřuje podle VIN, ne podle kódu karoserie.

Nožní brzda si o sebe u E34 řekne sama: čidlo opotřebení sedí podle příručky v brzdové destičce a rozsvítí kontrolku na přístrojové desce, kde svou vlastní kontrolku má i ABS. U čelistí ruční brzdy nic takového není a jediné, co se s opotřebením mění, je zdvih páky. Počítat cvaknutí je proto jediná kontrola, kterou má řidič po ruce, a stojí ho pět vteřin při každém zaparkování. Pozdější E60 dostala na páku dostavovač, který si protažení lanek dorovnává sám; opotřebení čelistí se ale i u ní seřizuje u kola, jak popisuje samostatný text.

Zdroje

• BMW 3- & 5-Series Service and Repair Manual, kapitola o brzdové soustavě (archive.org)
• Katalog dílů E34, skupina Parking brake/brake shoes
• Katalog dílů E34 518i, skupina Drum brake
• RealOEM: sada čelistí 34 41 6 761 294
• RealOEM: rozpěrka 34 41 6 868 624
• RealOEM: brzdový buben 34 21 1 158 559

Dílenská příručka i oba katalogy jsou anglicky; údaje z nich jsou přeložené a přepsané vlastními slovy, ne opsané.